Hostem dnešního dílu je skvělý bubeník Klaudius Kryšpín.
Klaudius Kryšpín (* 19. listopadu 1966) je český bubeník. V roce 1986 se stal členem legendární skupiny Pražský výběr, místo Jiřího Hrubeše, který emigroval do Anglie. Do roku 1988 spolupracoval se skupinou Stromboli, než sám emigroval do Austrálie. V roce 2003 se vrátil do ČR a v roce 2006 se stal členem Pražského výběru II. Od roku 2009 bubeník AB Bandu, a od roku 2012 bubeníkem skupiny Motorband. Dále firemní hráč společností Mapex, Anatolian a Balbex. S Martrinem Vajglem, Zdeňkem Zdeňkem a Tomášem Kašparem vystupoval se skupinou DRUMWAVE tour 2008 (DVD Evening for the advanced)
zdroj: wikipedia (https://cs.wikipedia.org/wiki/Klaudius_Kry%C5%A1p%C3%ADn)
A co nám o sobě řekl sám?
Kdyz jsem byl mladej, znemoznili nejen me, ale i memu bratrovi pro nase anti postoje vystudovat skolu a omezili muj osobni pohyb na minimum a dostal jsem jednu dutku za druhou. Neposral jsem se….. Kdyz jsem toho mel uz po krk, emigroval jsem do Australie a povesil svoje angazma ve dvou super kapelach na hrebik abych ziskal opravdovou svobodu. A co oni? V radiu me ve sve rodne zemi zhanobili, ze jsem zradce socialismu. Neposral jsem se……. Po dlohych letech jsem se vratil do Cech, kdyz mi vazne onemocnela maminka, a lide mi rikali, co tady vlastne chci? Zaujmul jsem sve misto po boku sve nemocne maminky a po sleze i tatinka. Asi uz vite proc….. Bylo to jedine spravne misto, kde jsem mohl byt v dany moment stastny. A oni rikali: „zasranej emigrant“……Neposral jsem se. Kdyz mi loni na ceste na koncert dokonce nedali ani najist a dokonce ani neubytovali v hotelu, protoze nejsem ockovanej (ac bylo ockovani dobrovolne), neposral jsem se…… Najedl jsem se proste jinde a ubytoval u dobrych lidi, ktery mi to nabidli… Kdyz jsem zjistil, ze nemuzu jako neockovany jet bez certifikatu a QR kodu temer nikam….neposral jsem se. Nakonec me (po operaci cysty) pozval muj opravdovy kamarad Martin k sobe na chaloupku, kde ma uzasnyho a strasne roztomilyho kocoura. Nakonec jsem zjistil, ze u nej se citim jako doma. Kdyz clovek neohne hrbet, nakonec najde jeste vetsi stesti nez by cekal. Dnes ve svych 55ti letech mohu s naprostym klidem u srdce rict, ze jsou mi vsichni diktatori u zadnice at jsou odkudkoli. Ja svuj hrbet neohnu, co budu ziv. Cim vice budou nasi svobodu omezovat, tim vetsi bude odpor, az nakonec prohraji oni. Ti nahore maji totiz v oblibe stale lidi cejchovat, diskriminovat a hlavne ovladat. A nekdy se k tomu cejchovani bohuzel pridaji i radovy obcane, tak uz to byva. Jenze to ma jeden hacek. Ja nosim sve prevedceni a svou svobodu uvnitr sebe sama (a Vy vsichni take) a tu nam nikdo za zadnych okolnosti neveme. Opravdu svobodny clovek si cestu ke svobode vzdycky najde……. Staci mit v sobe k opravdove svobode dostatek lasky……… A je nutne si uvedomit, ze jednoho dne kazdy z nas tento svet opustime. Nekdo drive, nekdo pozdeji. Nejdulezitejsi je, co si vezmeme sebou….